Ach ty mobily

Mobilní telefon dnes neodmyslitelně patří k našim životům. Už několikrát jsem si říkal, jak jsem se dokázal kdysi dávno bez mobilu potkat s někým na předem domluveném místě?

Dnes se s někým domluvíte, 5× telefonicky potvrdíte a stejně ještě dotyčný přijde o 10 minut později. Díky mobilním telefonům slovo už není slovo a slib nemusí být vždy stoprocentní...

Na co jsem si v souvislosti s érou mobilních telefonů již zvykl, je skutečnost, že 80 % jednatelů a ředitelů telefony prostě nemá. V praxi se s tím setkáváme každý den. Sekretářka prostě neví, nezná, nemůže. To, že se pak mobilní telefon objeví na vizitce nebo v podpisu, je věc druhá.

Na co si však pořád zvyknout nemůžu, je na akčně reakční sms při nezvednutí telefonu: „Mám jednání – zavolám později“, „Ozvu se“, „Teď nemůžu – zavolám“ atd. Nezvykl jsem si, protože mi ještě nikdo zpět nezavolal. Až se to stane, tak si určitě zase zvyknu a život půjde spokojeně dál.

Jsem ze staré školy – nepíšu sms a raději na zmeškané hovory volám. Přijde mi to praktičtější.

Dělám něco špatně?

Hezký den s telefonem :-)