1000 mil, které mě připravily na budoucnost
Předzávodní horečka vrcholila v Hranicích u Aše (nejzápadnější místo ČR), v tělocvičně místní školy. Již předstartovní noc s většinou závodníků chrápajících na starých parketách předurčovala, že to, co v neděli odpoledne vypukne, nebude procházka růžovým sadem.
Na start se postavilo 160 závodníků. Většina cyklistů, ale byli mezi námi i běžci (chodci) a cyklistický tandem (jeden z dvojice byl dokonce nevidomý!). Jsem tady správně – tady jsme jen magoři.
Během několika hodin před startem jsem se snažil ještě vymyslet tu správnou taktiku. Nepřepálit, jíst, spát, jet co to jde. Bohužel veškeré plány vzaly záhy po startu za své.
Zběsilé tempo všech a deštivé počasí provedly to, že jsem hned první den začal pochybovat, zda je to závod pro mě. V plánu bylo jet dlouho do noci, ale když se přede mnou ve tmě při sjezdu z kopce jeden závodník nepříjemně v lese rozplácnul, tak jsem šel rychle, ještě s dalším, hledat provizorní přístřeší. V noci jsem únavou, vlhkem a nerovným podkladem svého lesního lože příliš oko nezamhouřil.
Ráno ve 4.30 jsem už poctivě dupal do pedálů. V 6.30 jsem se ohlídl a zjistil jsem, že mám uraženou přehazovačku, začal jsem hledat pomoc. Nakonec jsem po několika kolo-bězích a jednom vlaku skončil mimo trasu ve 40 kilometrů vzdálených Karlových Varech v servisu. Pro přehazovačku poslali kurýra a já se vrátil na trať v 16.30. Začal jsem stíhací jízdu – poslední jsem být nechtěl…
A tak jsem už druhý den věděl, že tahle akce není pro mě. Každý den se mi událo něco speciálního. Po několika dnech jsem měl kolo téměř celé vyměněné, ale hlavně jsem si v hlavě vyměnil, že skončit v půlce není ostuda. Došel jsem sám k vlastnímu poznání, že další týden tomuto prestižnímu závodu nedám a že polovina (880 km) mi stačí. Závod jsem ve zdraví a spokojený dokončil v polovině (stylově v kempu Františkov) za sedm dní.
Dnes už vím, že ne vše, co se nám na začátku zdá jako bezva nápad, tak musí být i na konci. Tahle zkušenost mi říká, že existují v životě situace, kdy svůj názor můžu přehodnotit či dokonce změnit. Myslím, že se s podobnou situací ještě někdy potkám. Nevadí, teď už budu připraven… ;)
- 1000 mil Františka Boudného – rozhovor, který se mnou kolegové markeťáci sepsali ještě předtím, než jsem se postavil na start
František Boudný
Advent v New Yorku byl fajn. Ale nakonec jsme rádi doma
Už dlouho jsem nic nenapsal, tak jsem si řekl, že dám na papír předvánoční cestu s rodinou do New Yorku. Výlet jsme si vymysleli už dávno a toto léto si to definitivně potvrdili.
František Boudný
Home office je placená dovolená
Práce z domova je pro mě jednoznačně dobrý sluha a zlý pán. Jsou situace, kdy nám nárazově může home office pomoci, ale v dlouhodobém horizontu je spíše na škodu.
František Boudný
Vším, čím jsem byl, byl jsem rád
Už dlouho jsem měl v plánu dát dohromady seznam svých brigád. Seznam činností, které mi vydělávaly peníze, formovaly mě a ukazovaly mi cestu života, kam se vydat nebo kam se naopak určitě nevydat.
František Boudný
Korona za korunu
Pro restaurace znamenal koronavirus opravdový sešup. Ty fungující se vrátily do normálního režimu, ale podniky zaměřené na zahraniční turisty se ještě „neprobudily“.
František Boudný
Člověk, který štěká, nekouše
Osobní kontakt je k nezaplacení. Lépe se domluvíte s tím, s kým se setkáte. Tak si pouze nepište a raději si to řekněte z očí do očí.
František Boudný
Staví vám dům cikán nebo Ukrajinec?
A rohlíky a pivo nakupujete ve večerce u Němce nebo u Vietnamce? Menšiny nezmiňuju, abych rozdmýchával nějaké nálady, ale ptám se: proč u nás někteří pracovat můžou, ale nechtějí ? a jiní chtějí, ale nemůžou?
František Boudný
Bez práce nejsou koláče
Poslední dobu vnímám kolem sebe často téma zkráceného pracovního týdne. Každý by měl rád víkend o jeden den delší. Může ale zaměstnanec dostat za méně práce stejnou odměnu?
František Boudný
Nevadí vám, že vám do toho kouření jím?
Dnes jsem si přečetl protikuřácký zákon, abych se ujistil, že nemůžu během oběda nebo večeře mařit kuřákům jejich lásku k tabáku. Naivně jsem si myslel, že když jím, tak mi nikdo podle nového zákona nesmí do jídla kouřit.
František Boudný
Šikanují někoho u vás v práci? Vemte svůj tým do divadla!
Nedávno jsem četl na iDnesu, že o vánoční večírky dneska ve firmách už nestojí. Ještě že jsem ten článek nečetl v listopadu.
František Boudný
Tři stupně drzosti a zmaru
Sestavování vlády ani nové angažmá Jardy Jágra nebudu komentovat. Každý o tom víte dost. Zůstanu u toho, co řeším každý den. Zůstanu u kandidátů na pracovní pozice.
František Boudný
Prodavačům teď zvyšují platy. Lemplové si to ale často nezaslouží
Včera jsem si byl koupit novou pračku. Ptáte se, proč o tom píšu? Proč vám to „cpu“? Protože jsem zažil typický obrázek dnešních obchodních center velkých nákupních domů – zákazník není náš pán.
František Boudný
Okamžiky štěstí
Už dříve jsem se zamýšlel nad hektikou všude kolem nás. Příliš mnoho věcí a příliš málo času. Všechno chci a chceme stihnout.
František Boudný
Vyrážím na cyklomasakr i kvůli dětem v nemocnici
Rok s rokem se sešel a jdu na to znovu. Na co? No na ten fyzický a zejména psychický masakr – 1000 mil. Připadám si jako žena. Po každém porodu většina žen tvrdí „už nikdy více“ a přesto dál rodí další děti.
František Boudný
Prosím, reagujte aspoň na světlo!
Určitě jste už někdy napjatě čekali: vezmou mě do té nové práce, nebo ne? A nestáli jste nikomu ani za e-mail. Stává se to i zaměstnavatelům: čekají na budoucího zaměstnance a on jim ani nedá vědět, že už nemá zájem.
František Boudný
Zuříte, když dostanete newsletter, nebo rádi čtete, co je nového?
Newsletter je součást našeho každodenního života. Denně nám do mailové schránky nějaký originální přistane. I když se jim snažím vyhýbat, na některé se dlouho dopředu vyloženě už těším.
František Boudný
Bububu, kandidáti!
Petr, Pavel, Karel, Jan, Kvído, Ruslan, Ismail, Hasan, François, Hanz a další, ti všichni mají jeden společný neduh – nechodí na pohovory.
František Boudný
Co všechno personalisté lustrují, aneb co psát na sociální sítě?
Prozradím vám něco z vlastních zkušeností, co se týče „lustrace“ kandidátů potenciálních zaměstnanců. Co všechno chtějí potenciální zaměstnavatelé či budoucí kolegové předem vědět je někdy k pousmání, jindy k pláči.
František Boudný
Doktoři se v práci zrovna nepřetrhnou. Máte jinou zkušenost?
Kolega a dobrý kamarád na sobě z ničeho nic objevil výrazné modré skvrny. Vydal se tedy v pátek v Praze k lékaři.
František Boudný
Proč se (ne)opít na vánočním večírku?
Už v předchozích příspěvcích jsem naznačil, že se vánočních večírků brzy dotknu. Je přeci máj lásky čas, pardon: prosinec večírků čas (možná i lásky).
František Boudný
Můj čas je pouhopouhé prozatím…
... a času míň, než se mi zdálo před půl hodinou. Tato slova všichni známe nejen z notoricky známé písně ze seriálu Sanitka, ale především ze současnosti.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1672x