Prodavačům teď zvyšují platy. Lemplové si to ale často nezaslouží

Včera jsem si byl koupit novou pračku. Ptáte se, proč o tom píšu? Proč vám to „cpu“? Protože jsem zažil typický obrázek dnešních obchodních center velkých nákupních domů – zákazník není náš pán.

Přijdu do jednoho nejmenovaného velkého elektro obchodu na Pankráci, říkejme mu třeba Pat a Mat Art. Rozhlížím se po obchodě a hledám někoho, kdo mi poradí a pomůže. Obchod byl téměř liduprázdný, ale přecpaný zbožím od ledniček po televize. Znáte ten pocit, kdy vám připadá, že v obchodě vidíte spoustu prodavačů v jednotných tričkách, ale oni se vám vyhýbají nejen fyzicky, ale i psychicky (čti: nejsem tady)? Kdy svévolně mizí v krajině spotřebního zboží, přerovnávají a doplňují regály a hlavně se nechtějí s nikým bavit, natož pozdravit? Nevadí. Nenechám se odradit. Jdu rovnou k pokladně. „Prosím, poradí mi někdo s pračkou?“ Paní za pokladnou zvedne oči od svého mobilu, kde se určitě učí zbožíznalství a nebo informuje centrálu, kolik je zrovna v obchodě spokojených zákazníků. „Tamhle ten!“ Ukáže rázně na skupinku tří totožných žlutých mužíků. Hned k nim přiskočím. Vyberu si jednoho z nich a s prosbou, zda mi poradí, se dostáváme až do oddělení praček. Přijdeme k regálům a tady nastává zlom. Do této chvíle jsme si rozuměli. Pán mi poradil. Poradil mi, kde jsou pračky, ale na otázku, zda mi může poradit s výběrem, konstatoval: „Já ne, já jsem jenom student.“ Nechápal jsem jeho obhajobu, ale snažil jsem se uklidnit tím, že jsem na správné adrese a že mi určitě někdo poradí.

Deset minut jsem opět nikoho, kdo by byl alespoň k oslovení, nezahlédl. Naproti tomu jsem viděl v televizi hezké góly od Barcelony. Nadechl jsem se k druhému pokusu. Odchytl jsem jiného pána, který vypadal, že projde přímo mnou bez zastavení. Scéna jak z filmu Duch. Prodavač byl ochotný. Otevřel internet a spolu jsme si pročítali specifikace výrobků. Hezký čtenářský kroužek. Na konci čtení jsem si jeden výrobek objednal. Proč? Protože jsem nechtěl riskovat, že to o dvě ulice dál bude stejné nebo možná ještě horší.

Co z toho vyplývá? Dlouhodobě v českých obchodech chybí kvalita zaměstnanců, jejich motivace k práci, profesionalita, péče o zákazníka. Nezajímají se o potřeby, přání, nehledají řešení. To není jejich zájmem. Zájmem je odpracovat osm hodin a být zaměstnán. Ne pracovat. Důvodem je opravdu nízká nezaměstnanost a z něj vyplývající kvalita zaměstnanců, kdy firmy skutečně nemají na vybranou. Věřím, že se brzy situace změní. Musí se změnit, protože zákazníci nebudou ochotni za takové služby utrácet, začnou klesat tržby a zisky. Začne se opět šetřit a máme na světě další ekonomickou krizi. Tímto přístupem si o ni říkáme. Stejně tak se může stát, že než by zaměstnavatelé zaměstnávali zaměstnance jen kvůli vyplnění místa, tak raději pozici neobsadí a pozic na trhu práce začne ubývat. Chceme a potřebujeme další krizi? Já o ni nestojím. Co na to prodavači?