Tři stupně drzosti a zmaru

Sestavování vlády ani nové angažmá Jardy Jágra nebudu komentovat. Každý o tom víte dost. Zůstanu u toho, co řeším každý den. Zůstanu u kandidátů na pracovní pozice.

V poslední době se potkávám nejen s nedostatkem kandidátů obecně, ale také s nedostatkem základních lidských vlastností (rozuměj slušného chování). Dovolím si rozdělit kandidáty do několika na sobě nezávislých skupin, i když musím uznat, že se často prolínají nebo dochází k jejich kombinacím.

Zareaguju na všechno, nepřijdu nikam

Doba internetu, sociálních sítí a aplikací je výborná. Určitě je fajn, že kdykoliv a kdekoliv můžu reagovat na volné pracovní pozice. Nesmím však reagovat na dvacet pozic denně a už v poledne si nepamatovat, jestli chci být skladník, účetní nebo ředitel továrny. Stává se poměrně často, že kandidáti při prvním kontaktu bývají zmateni a netuší, kam životopis poslali. Bohužel horší však je, když vám zájem potvrdí a na předem domluvený pohovor se nedostaví. Bez omluvy – samozřejmě.

Zareaguju, přijdu a vymýšlím si

Druhým stupněm zájmu bývají kandidáti, kteří si pamatují, kam zareagovali a na pohovor se dostaví. Nastává fáze pohovoru (pardon, vyjednávání). V dnešní době málokdy bývá zaměstnavatel v pozici „já zaměstnavatel si vybírám“, ale častěji se dostává do role „já poslouchám a kandidát diktuje podmínky“. O platech vyšroubovaných do astronomických výšek není třeba se ani rozepisovat, ale o čase stráveném prací určitě ano. Mnoho kandidátů je přesvědčeno, že francouzský model pracovní doby (35 hodin týdně) je v České republice standardem. Home office několikrát týdně a sick day ixkrát do roka – to je to, co se teď nosí a je cool. Vzpomínám si, jak nedávno jedna kandidátka odmítla pracovní pozici jen kvůli tomu, že nenabízíme pět týdnů dovolené, ale máme pouze čtyři týdny podle zákona. Mluvit či psát o práci nad rámec pracovní doby by bylo v tuto chvíli zbytečné. Po páté hodině prostě lidi pracovat už nebudou.

Zareaguju, domluvím se a nenastoupím

Poslední skupinou v této mini soukromé analýze jsou kandidáti, kteří zareagují na pracovní pozici pozitivně. Přijdou na pohovor a během něj vzbudí velký zájem i sympatie. Celý proces končí uzavřením dohody o novém pracovním úvazku. Jdete a připravíte všechny náležitosti (pracovní místo, vybavení, doklady) a zhruba za 2-3 měsíce se těšíte na nového kolegu. Týden před nástupem si ještě potvrdíte, zda je kandidát připraven. Vše je v pořádku. Nástup v pondělí v 8.30 hod. V 8.25 přijde (v lepším případě) sms, že se kandidát nedostaví, protože přijal jinou nabídku. No není to k nasr… naštvání?

Těžko se mi téhle době přizpůsobuje, když jsem vyrůstal v jiné. Není to doba tak dávno minulá, ale rychlost kolem nás je tak obrovská, že věci, které se dříve měnily během několika let nebo desetiletí se najednou změní během měsíce či roku. Zůstanu nad věcí a budu věřit, že se situace pozitivně změní a nebo se vhodně přizpůsobím a už nebudu mít potřebu něco podobného psát.

Co se děje? Mám takové zkušenosti jen já? Stalo se vám něco podobného?